Ničení květin

Nejde o pár květin. Jde o naši společnou práci. O snahu zpříjemnit prostředí, ve kterém žijeme. O to, aby naše Svitávka byla krásná, upravená, rozkvetlá. Aby lidem při každodenní cestě do obchodu nebo při procházce po ulici rozkvetlé záhony udělaly radost. Místo toho jsme svědky opakovaného ničení – někdo růže vytrhává, láme, ničí. Záměrně. Opakovaně. Bezohledně

Ptám se: komu růže vadí? Komu vadí, že naše obec kvete? Je opravdu tak těžké vážit si práce druhých? Je opravdu nutné cíleně ničit něco, co má být potěšením pro všechny?

A když už jsme u toho ničení veřejného prostoru – proč někteří majitelé psů neuklízejí po svých mazlíčcích? Každý pes má svého pána – a ten má odpovědnost. Za chování svého psa, i za úklid po něm.

Toto není jen drobný přestupek. Je to výraz neúcty – k obci, k lidem, k práci, kterou někdo s chutí a nadšením odvádí. Květiny nejsou zbytečný luxus. Když je někdo ničí, ničí i naši snahu dělat ze Svitávky lepší místo k životu.

Svitávka je náš domov. A tak bychom se k ní měli i chovat (MZ)